Postupné kroky, které jsou nezbytné pro jakékoliv zásadní zlepšení:
Nejnáročnější je Krok 5, obtížnější v hierarchicky řízených organizacích, „silo“ efekt brání spolupráci napříč odděleními.
Nejčastěji chybí vhodný nástroj měření cíle, tj. chybí Krok 2, případně i cíl (Krok 1) není zřejmý, …
Nejčastější chybou je předčasný skok na odstraňování omezení (na Krok 6), a to ještě před jeho plným využitím (Krokem 4). Překonání omezení často vyžaduje značné investice, které by mohly být vydány zbytečně brzy, a možná i na omezení, které se jenom jevilo jako kritické.
Nejvíce obtížné je omezení, které není fyzické, ale je skryté v pravidlech, postupech, vzorech, dovednostech, …, nicméně jeho odstranění obvykle nevyžaduje významné investice. V případě, kdy jsou příčiny odporu ke změně vyřešeny, lze odstranění realizovat poměrně rychle. Omezení, které není fyzické, se v některých případech obtížně rozpoznává a řeší, vyžaduje hlubší analýzu příčin a způsobu řešení kořenové příčiny.
Popsané kroky jsou rozšířením pěti základních kroků podle principů Řízení omezení (TOC- Theory of constraints), a to o první dva kroky, které jsou často ve větších, komplexních korporacích nebo neziskových organizacích nejasné nebo nejednoznačné.