Kritické omezení a klíčové kroky zlepšení

Postupné kroky, které jsou nezbytné pro jakékoliv zásadní zlepšení:

  1. Definice cíle, pokud není všem zřejmý
  2. Definice měřicích mechanismů pro dosažení cíle (jak poznáme, že jsme ho dosáhli, že se mu blížíme?)
  3. Identifikace omezení
  4. Využití omezení (u procesních, technologických, apod.)
  5. Podřízení zbytku organizace maximálnímu využití omezení 
  6. Překonání omezení
  7. Zabránění, aby se setrvačnost sama stala omezením -> opakování stejných kroků pro další omezení (tvoří základ procesu neustálého zlepšování)

Nejnáročnější je Krok 5, obtížnější v hierarchicky řízených organizacích, „silo“ efekt brání spolupráci napříč odděleními.

Nejčastěji chybí vhodný nástroj měření cíle, tj. chybí Krok 2, případně i cíl (Krok 1) není zřejmý, …

Nejčastější chybou je předčasný skok na odstraňování omezení (na Krok 6), a to ještě před jeho plným využitím (Krokem 4). Překonání omezení často vyžaduje značné investice, které by mohly být vydány zbytečně brzy, a možná i na omezení, které se jenom jevilo jako kritické.

Nejvíce obtížné je omezení, které není fyzické, ale je skryté v pravidlech, postupech, vzorech, dovednostech, …, nicméně jeho odstranění obvykle nevyžaduje významné investice. V případě, kdy jsou příčiny odporu ke změně vyřešeny, lze odstranění realizovat poměrně rychle. Omezení, které není fyzické, se v některých případech obtížně rozpoznává a řeší, vyžaduje hlubší analýzu příčin a způsobu řešení kořenové příčiny.

 

Popsané kroky jsou rozšířením pěti základních kroků podle principů Řízení omezení (TOC- Theory of constraints), a to o první dva kroky, které jsou často ve větších, komplexních korporacích nebo neziskových organizacích nejasné nebo nejednoznačné.